Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu… (Žd 11:23-26)

Westminsterský kratší katechismus začíná otázkou, která se právem stala jedním z klasických teologických výroků, které s Církví budou i za mnoho a mnoho generací: „Co je nejvyšším cílem člověka? – Nejvyšším cílem člověka je oslavovat Boha a věčně se z Něj radovat.“ Pokud tuto pravdu náležitě pochopíme, promění celý náš přístup k životu. Dodá smysl a pohon a chuť všemu, co děláme. Proto dnes budeme hovořit o oslavování Boha, o Boží slávě a o naší radosti. Budeme mluvit o tom, jak že Boží sláva je cílem a smyslem všeho – a že Boží sláva je nejhlubší radostí a největším pokladem Božího lidu.

Continue Reading

Otci se zalíbilo, aby v Něm přebývala veškerá plnost… (Ko 1:13-24)

Už dříve jsme hovořili o tom, že v Pánu Ježíši Kristu přichází naplnění starozákonních proroctví, zaslíbení a předobrazů. Viděli jsme, že Pán Ježíš Kristus je a musí být Světovládcem z rodu krále Davida, který prosazuje právo a spravedlnost a vyhlazuje ze světa zlo slovem svých úst. Viděli jsme Ho jako Krále a Kněze, jako Soudce a Usmiřitele, jako Boha Izraele a Stvořitele světa, který přichází mezi svůj lid. Viděli jsme Ho jako Krále, Kněze a Proroka a Pastýře Božího lidu. Viděli jsme novozákonní naplnění a zdůraznění těchto slavných pravd. Ale, jak ukazuje už náš úvodní text, Kristova osoba a Jeho dílo jsou mnohem, mnohem hlubší a více ohromující.

Continue Reading

Evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte… (Ř 1:1-6)

Když se dnes mezi křesťany řekne „evangelium“ nebo „kázat evangelium“, to co se tím obecně myslí, pokud vůbec něco, je to recept, jak se dostat do nebe, případně jak „mít vztah s Bohem“. Když se řekne „evangelium“ mezi konzervativními protestanty, obvykle se tím myslí nějaká verze „ospravedlnění z víry“, to, že „člověk zhřešil a hřeší, a tak si před Bohem nemůže nijak zasloužit své přijetí, ale zasluhuje jedině odsouzení, ale Bůh dal cestu smíření, Ježíše Krista, který se narodil z panny, prožil dokonalý život, zemřel na kříži za hříšníky, třetího dne vstal z mrtvých, On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění, a jedině skrze víru jedině v Něj máme jedině milostí odpuštění, očištění od hříchů, pokoj s Bohem a věčný život“. Čistě pro pořádek, nic proti tomu, že jsme „zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z nás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil; vždyť jsme Jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili“ (Ef 2:8-10). To je rozhodně biblická a nádherná a úžasná pravda a já z této pravdy nechci nic ubírat. Faktem ale zůstává, že když prezentujeme část pravdy jako celou pravdu, jdeme po velmi tenkém ledě a hrozí nám, že se propadneme do hlubin polopravd a plnolží. Takže, jak hovoří o evangeliu sami bibličtí autoři?

Continue Reading

Evangelium, které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech (Ř 1:1-6)

Pán Ježíš nepřichází ustanovit dobrovolného náboženského koníčka pro některé. Přichází se ujmout vlády nad světem a vymýtit z něj zlo, hřích a smrt, teď i na věčnosti. Nepřichází, aby nás poslal zírat si do pupíků a „po smrti jít do nebe“ – přichází, aby zachránil svět, aby usmířil a uzdravil veškeré stvoření; přichází, aby nás poslal zučedničit národy a složit Mu všechny nepřátele k nohám.

Continue Reading

Korunoval jsi ho slávou a důstojností. (Ž 8)

Jestliže veškeré stvoření svědčí o Bohu, a Písmo nám říká, že ano, nelze se vyhnout závěru, že symboly, předobrazy a metafory nejsou něčím volitelným, něčím vedlejším. Jestliže celý stvořený řád a každá jedna stvořená věc svědčí o Bohu a odráží charakter svého Tvůrce a Stvořitele, pak veškeré stvoření je nějakým předobrazem, symbolem či metaforou, které svědčí o Bohu – a které proto svědčí i o člověku, který je Božím obrazem. Symboly a předobrazy a metafory světa jsou proto pro život člověka něčím naprosto zásadně důležitým – protože mají svůj průsečík právě v člověku, tak jako v Bohu, kterého má odrážet. … Jinými slovy, když pochopíme, jak Bible hovoří o horách, stromech, řekách, ovcích, rybách, trní a drahokamech, pomůže nám to nejen více milovat Boží dobrý svět, ale pomůže nám to žít ve větší plnosti jako lidé stvoření k Božímu obrazu.

Continue Reading

Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý. (Ex 33:12-34:35)

Učit a dozvídat se o Bohu nemůže být pouhým intelektuálním cvičením. Jak zakrnělá a kamenná musí naše srdce být, jestli nás poznávání Boha, který se nám dal ve svém Synu, nevede k radosti, k nadšení, k chvále, k pohnutí, který je mnohem hlubší, než jsou slova schopná vyjádřit? Vždyť mluvíme o Bohu, který řekl „Neboj se, Já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (Gen 15:1).

Continue Reading

Hospodinův příkaz je vytříbený, dává očím světlo. (Ž 19)

Podle apoštolů Páně není Písmo něčím druhořadým – naopak, je přednější než ty největší zázraky. Proto může apoštol Petr o svém zážitku na hoře Kristova proměnění říct: „Sami jsme se stali očitými svědky Jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest a slávu, když k Němu z velebné slávy zazněl takovýto hlas: ‚Toto je Můj milovaný Syn, v Němž jsem nalezl zalíbení.‘ A tento hlas, který zazněl z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s Ním byli na té svaté hoře. A MÁME JEŠTĚ PEVNĚJŠÍ PROROCKÉ SLOVO. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla“ (2. Pt 1:16-19). V Kristu a Jeho učednících přišlo definitivní Boží promluvení jako něco mnohem lepšího, než jsou všechny zázraky a planoucí hory a sloupy ohně a kouře ve Starém zákoně.

Continue Reading