Víra věří, že Bůh je pravdivý a pravdomluvný: Naděje očekává, že Bůh svou pravdivost a pravdomluvnost zjeví v náležitý čas. Víra věří, že Bůh je náš Otec: Naděje očekává, že tak vůči nám vždy bude jednat. Víra věří, že nám byl dán věčný život: Naděje očekává, že na nás někdy bude zjeven. Víra je základem, na kterém spočívá naděje: Naděje živí a udržuje Víru.
Kristus byl pro nás učiněn nejen spravedlností, ale také posvěcením. Proto nemůžeme přijímat Jeho spravedlnost skrze víru bez toho, že bychom se zároveň chopili i tohoto posvěcení, jelikož Pán v tom samém svazku, který s námi uzavřel v Kristu, zaslibuje, že bude smířlivý ohledně našich ničemností a napíše svůj zákon do našich srdcí (Jer 31:33; Žd 8:10; 10:16). ... Nyní je zákon naší moudrostí, skrze kterou jsme tvarováni, vyučováni a povzbuzováni k životu veškeré spravedlivé bezúhonnosti; zákon sám se stává naší sebekázní, která nedovoluje, abychom byli zpustlí ... proto jakožto adoptované děti Boží zasvěcujeme celý běh našeho života a všechny své budoucí dny slávě našeho Otce...
Jestliže toto poznání nás samých, které nám ukazuje naši nicotnost, vědomě vstoupí do našich srdcí, získáme tím snadný přístup ke skutečnému poznání Boha. Nebo spíše, když Bůh zničí ony dva nejhorší mory, kterými jsou sebejistota před Jeho odplatou a falešná jistota a spoléhání se na nás samé, jako by nám tím otevřel první dveře k Jeho Království. Protože jedině tehdy začneme pozvedat své oči k nebesům, ty oči, které bývaly předtím upnuté k zemi a u ní končily. A my, kteří jsme dříve nacházeli spočinutí sami v sobě, toužíme po Pánu. Na druhou stranu, ačkoliv naše ničemnost by si zasloužila něco zcela jiného, tento milosrdný Otec nám, kdo jsme takto zarmouceni a sklíčeni, přece podle své nevyslovitelné vlídnosti ukazuje a zjevuje sám sebe. A takovými prostředky, o nichž ví, že nám budou nápomocné v naší slabosti, nás volá zpět z bludu na správnou cestu, ze smrti do života, ze zkázy ke spáse, z království ďábla k Jeho vlastní vládě...