Blahoslavený je každý, kdo se bojí Hospodina (Ž 128:1-4)

Když se ale rozhlédneme kolem sebe, když vidíme, jak napříč kdysi křesťanskými zeměmi bují tyranie a zvrácenost, jak se kdysi křesťanské země topí v rozkladu a bezbožném strachu – a Církev uprostřed toho všeho je zkompromitovaná a špinavá a bezmocná, závěr, který musíme vyvodit, je jasný: Sůl přestala být solí a je pod nohama lidí. Světlo se stalo temnotou (Mt 5:13-14). Z nás všech, kdo se hlásíme k Pánu Ježíši Kristu, se nás opravdu jen hrstka skutečně bojí Boha.

Continue Reading

Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní… (Žd 13:17)

My všichni jsme prodchnuti rovnostářstvím. Někteří z nás z Boží milosti už méně, než jsme byli, ale to pořád ani v nejmenším neznamená, že už jsme dorazili do cíle – stále potřebujeme odkládat uvažování, kterému jsme byli vyučeni a které neustále nasáváme z kultury kolem sebe, a být proměňováni Božím Duchem. Proto si pojďme velmi stručně shrnout, co Písmo říká o autoritě, hierarchii a rozčlenění společnosti. Písmo nám předkládá čtyři základní sféry autority; nebo, mohli bychom říct, sféry svrchovanosti. Dalším z výrazů, který historická reformovaná teologie používá, je sféry správy. Těmito čtyřmi sférami nebo úrovněmi jsou: 1) Jednotlivec; 2) Domácnost či rodina; 3) Stát; a 4) Církev. My všichni neustále žijeme na všech čtyřech těchto úrovních – a Bůh vládne nad všemi čtyřmi těmito úrovněmi. Připomeňme si, že Písmo nám říká, že „Hospodinu patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé“ (Ž 24:1), „všechno je z Něho, skrze Něho a pro Něho“ (Ř 11:36), a proto všichni lidé musí v každé jedné sféře žít v poslušnosti vůči Bohu a Jemu k slávě (1. Kor 10:31). Jak jsme o tom nedávno hovořili, všechno, všude, vždycky a ve všem se musí dít k Boží slávě. A to s sebou samozřejmě nese povinnosti a závazky a Bohem svěřené úlohy, kterým se jednotlivé sféry mají věnovat.

Continue Reading