Blahoslavený je každý, kdo se bojí Hospodina (Ž 128:1-4)

Když se ale rozhlédneme kolem sebe, když vidíme, jak napříč kdysi křesťanskými zeměmi bují tyranie a zvrácenost, jak se kdysi křesťanské země topí v rozkladu a bezbožném strachu – a Církev uprostřed toho všeho je zkompromitovaná a špinavá a bezmocná, závěr, který musíme vyvodit, je jasný: Sůl přestala být solí a je pod nohama lidí. Světlo se stalo temnotou (Mt 5:13-14). Z nás všech, kdo se hlásíme k Pánu Ježíši Kristu, se nás opravdu jen hrstka skutečně bojí Boha.

Continue Reading

Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní… (Žd 13:17)

My všichni jsme prodchnuti rovnostářstvím. Někteří z nás z Boží milosti už méně, než jsme byli, ale to pořád ani v nejmenším neznamená, že už jsme dorazili do cíle – stále potřebujeme odkládat uvažování, kterému jsme byli vyučeni a které neustále nasáváme z kultury kolem sebe, a být proměňováni Božím Duchem. Proto si pojďme velmi stručně shrnout, co Písmo říká o autoritě, hierarchii a rozčlenění společnosti. Písmo nám předkládá čtyři základní sféry autority; nebo, mohli bychom říct, sféry svrchovanosti. Dalším z výrazů, který historická reformovaná teologie používá, je sféry správy. Těmito čtyřmi sférami nebo úrovněmi jsou: 1) Jednotlivec; 2) Domácnost či rodina; 3) Stát; a 4) Církev. My všichni neustále žijeme na všech čtyřech těchto úrovních – a Bůh vládne nad všemi čtyřmi těmito úrovněmi. Připomeňme si, že Písmo nám říká, že „Hospodinu patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé“ (Ž 24:1), „všechno je z Něho, skrze Něho a pro Něho“ (Ř 11:36), a proto všichni lidé musí v každé jedné sféře žít v poslušnosti vůči Bohu a Jemu k slávě (1. Kor 10:31). Jak jsme o tom nedávno hovořili, všechno, všude, vždycky a ve všem se musí dít k Boží slávě. A to s sebou samozřejmě nese povinnosti a závazky a Bohem svěřené úlohy, kterým se jednotlivé sféry mají věnovat.

Continue Reading

Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu… (Žd 11:23-26)

Westminsterský kratší katechismus začíná otázkou, která se právem stala jedním z klasických teologických výroků, které s Církví budou i za mnoho a mnoho generací: „Co je nejvyšším cílem člověka? – Nejvyšším cílem člověka je oslavovat Boha a věčně se z Něj radovat.“ Pokud tuto pravdu náležitě pochopíme, promění celý náš přístup k životu. Dodá smysl a pohon a chuť všemu, co děláme. Proto dnes budeme hovořit o oslavování Boha, o Boží slávě a o naší radosti. Budeme mluvit o tom, jak že Boží sláva je cílem a smyslem všeho – a že Boží sláva je nejhlubší radostí a největším pokladem Božího lidu.

Continue Reading

Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků…

Když jsme procházeli jednotlivými biblickými smlouvami a viděli jsme, jak nám líčí abrahamovskou víru, onu jedinou víru, která nás může učinit Božími přáteli, onu jedinou víru, která nás může zachránit, viděli jsme, že Boží přístup k Jeho lidu se nemění. Bůh nevlaje náladově tam a zpět v tom, co od svého lidu požaduje – a co svému lidu zaslibuje. Jak už jsme viděli, Pán Ježíš nepřišel ubrat jediné nejmenší písmenko Božího zákona – a přišel potvrdit všechna Boží zaslíbení.

Continue Reading

Otci se zalíbilo, aby v Něm přebývala veškerá plnost… (Ko 1:13-24)

Už dříve jsme hovořili o tom, že v Pánu Ježíši Kristu přichází naplnění starozákonních proroctví, zaslíbení a předobrazů. Viděli jsme, že Pán Ježíš Kristus je a musí být Světovládcem z rodu krále Davida, který prosazuje právo a spravedlnost a vyhlazuje ze světa zlo slovem svých úst. Viděli jsme Ho jako Krále a Kněze, jako Soudce a Usmiřitele, jako Boha Izraele a Stvořitele světa, který přichází mezi svůj lid. Viděli jsme Ho jako Krále, Kněze a Proroka a Pastýře Božího lidu. Viděli jsme novozákonní naplnění a zdůraznění těchto slavných pravd. Ale, jak ukazuje už náš úvodní text, Kristova osoba a Jeho dílo jsou mnohem, mnohem hlubší a více ohromující.

Continue Reading

Evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte… (Ř 1:1-6)

Když se dnes mezi křesťany řekne „evangelium“ nebo „kázat evangelium“, to co se tím obecně myslí, pokud vůbec něco, je to recept, jak se dostat do nebe, případně jak „mít vztah s Bohem“. Když se řekne „evangelium“ mezi konzervativními protestanty, obvykle se tím myslí nějaká verze „ospravedlnění z víry“, to, že „člověk zhřešil a hřeší, a tak si před Bohem nemůže nijak zasloužit své přijetí, ale zasluhuje jedině odsouzení, ale Bůh dal cestu smíření, Ježíše Krista, který se narodil z panny, prožil dokonalý život, zemřel na kříži za hříšníky, třetího dne vstal z mrtvých, On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění, a jedině skrze víru jedině v Něj máme jedině milostí odpuštění, očištění od hříchů, pokoj s Bohem a věčný život“. Čistě pro pořádek, nic proti tomu, že jsme „zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z nás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil; vždyť jsme Jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili“ (Ef 2:8-10). To je rozhodně biblická a nádherná a úžasná pravda a já z této pravdy nechci nic ubírat. Faktem ale zůstává, že když prezentujeme část pravdy jako celou pravdu, jdeme po velmi tenkém ledě a hrozí nám, že se propadneme do hlubin polopravd a plnolží. Takže, jak hovoří o evangeliu sami bibličtí autoři?

Continue Reading

Obřízka nic neznamená ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání…

Najdou se tací, kteří řeknou, že Bůh měl jeden lid ve Starozákonních Písmech, Izrael, ale poté ho zavrhl a teď je Jeho lidem Církev, která Izrael nahradila. Najdou se jiní, kterých je dnes mnohem více, kteří řeknou, že Bůh stále má svůj starozákonní lid Izrael, ale v Novém zákoně přichází jako nikým nečekané překvapení Církev, Boží nebeský lid, a že Bůh tak v důsledku má dva lidy. A obě tato přesvědčení jsou nebezpečným bludem

Continue Reading

…jinak by vaše děti byly nečisté, avšak nyní jsou svaté.

Viděli jsme, že všichni členové domácností pod smluvní autoritou věřících museli dostat znamení smlouvy: „Musí být obřezán zrozený ve tvém domě stejně jako koupený za tvé stříbro a znamení Mé smlouvy na vašem těle bude znamením věčné smlouvy. Neobřezaný mužského pohlaví, který nedá obřezat maso své předkožky, takový člověk bude ze svého lidu vyhlazen. Porušil Mou smlouvu“ (Gen 17:13-14). Tato smluvní podmínka je dokonce tak důležitá, že když Mojžíš nedal znamení smlouvy svému synovi, Hospodin ho kvůli tomu chtěl usmrtit (Ex 4:24-26). Samozřejmě, starozákonní domácnosti by obecně zahrnovaly více lidí než jen děti věřících, ale protože abrahamovská zaslíbení se týkají explicitně dětí a protože ve většině případů dnes domácnosti zahrnují jen rodiče a děti, zaměříme se pro teď jen na děti věřících. Jak už jsme viděli, když hovoříme o dětech věřících, stojíme před zásadně důležitou otázkou. Týká se dětí dnešních křesťanů Boží smlouva se svými zaslíbeními a povinnostmi? Mají naše děti dostávat znamení smlouvy?

Continue Reading

Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste Abrahamovy skutky

Jak už několikrát zaznělo, Boží zaslíbení, včetně zaslíbení věčného života, přijímáme vírou, ne svými zásluhami, a to jedině a pouze na základě Boží milosti. Našli se i významní a nesmírně obdarovaní teologové, kteří řekli, že tato pravda je „základním článkem křesťanského náboženství“, „pantem, na kterém se otáčí celé [křesťanské] náboženství,“ a „ústředním článkem celé doktríny spásy a základem veškerého náboženství“. Začít byť i jen uvažovat o tom, že by mé skutky mohly jakkoliv ovlivňovat vztah vůči Bohu, který jako křesťan mám, znamená balancovat na hranici zkázonosného učení, které vede do záhuby. Ospravedlnění jedině samotnou milostí jedině skrze samotnou víru, toť pravda nejdůležitější, a zmýlit se v ní znamená věčné zatracení. Je tu jediný problém. Apoštolové zdaleka takhle opatrní nebyli.

Continue Reading

Je prostředníkem lepší smlouvy

V předchozích kázáních jsme viděli, že abrahamovská i mojžíšovská smlouva jsou smlouvami Božího zaslíbení (Ef 2:12) a že mají dvě části, a to zaslíbení a závazky. V abrahamovské smlouvě je na první pohled v popředí smluvní zaslíbení, v mojžíšovské jsou to smluvní povinnosti. Ale, jak už jsme viděli, je to tak skutečně jen na první pohled, a mojžíšovská smlouva naopak dále rozvádí a vysvětluje zaslíbení vykoupení skrze Mesiáše. Nyní tedy docházíme k Nové smlouvě. Nová smlouva rozhodně bude zásadně důležitá, protože ačkoliv někteří křesťané tvrdí, že abrahamovská a mojžíšovská smlouva se nás nijak netýkají, o závaznosti Nové smlouvy není sporu. Pojďme si stručně připomenout několik základních novosmluvních skutečností.

Continue Reading
  • 1
  • 2