…co tento lid učiní na konci dní tvému lidu (Num 24:2-19)

Apoštol Pavel v 1. Timoteovi 4:1-3 varuje: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí. Zabraňují lidem ženit se a nařizují jim zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu.“ Mluvil Pavel o „posledních dobách“ a „posledních dnech“, které měly nastat o tisíce let později? Proč by měl varovat Timotea ohledně událostí, kterých se Timoteus a Timoteova pra-pravnoučata a padesát nebo více generací potomků neměli dožít? Pavel Timoteovi říká: „Budeš-li bratrům předkládat tyto věci, budeš dobrý služebník Krista Ježíše“ (1. Tim 4:6). Členové Timoteovy kongregace zjevně potřebovali vědět o tom, co se stane v „posledních dnech“, protože je tyto události měly osobně ovlivnit. Ty věci, o kterých Pavel říkal, že se budou dít „v posledních dnech“, se tedy zjevně děly v době, kdy Pavel psal, a tak Timotea prostě varoval, co má očekávat, jak se věk Staré smlouvy bude blížit ke svému vrcholu (sr. 2 Tim 3:1-8).

Continue Reading …co tento lid učiní na konci dní tvému lidu (Num 24:2-19)

O Letnicích

  • Post Category:Kázání

Ano, novozákonní Písma jsou jedinečným Božím darem. Ale jestli budeme studovat jen je, skončíme s dost jiným náboženstvím, než s jakým bychom měli – nebudeme „takoví, jací máme být.“ Jako jeden příklad za všechny postačí vybavit si usměvavého hipíka, „který s tebou chce mít vztah“, má ovečku v náručí a prý to má být Ježíš. Zhruba to je představa, ve které momentálně žije většina české křesťanské populace. Ano, Ježíš je pastýř hledající své ovce. Ježíš se určitě i smál a směje. Ale důraz toho, kým Mesiáš Ježíš podle Písma je, leží někde trochu jinde.

Continue Reading O Letnicích

Blahoslavený je každý, kdo se bojí Hospodina (Ž 128:1-4)

Když se ale rozhlédneme kolem sebe, když vidíme, jak napříč kdysi křesťanskými zeměmi bují tyranie a zvrácenost, jak se kdysi křesťanské země topí v rozkladu a bezbožném strachu – a Církev uprostřed toho všeho je zkompromitovaná a špinavá a bezmocná, závěr, který musíme vyvodit, je jasný: Sůl přestala být solí a je pod nohama lidí. Světlo se stalo temnotou (Mt 5:13-14). Z nás všech, kdo se hlásíme k Pánu Ježíši Kristu, se nás opravdu jen hrstka skutečně bojí Boha.

Continue Reading Blahoslavený je každý, kdo se bojí Hospodina (Ž 128:1-4)

Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní… (Žd 13:17)

My všichni jsme prodchnuti rovnostářstvím. Někteří z nás z Boží milosti už méně, než jsme byli, ale to pořád ani v nejmenším neznamená, že už jsme dorazili do cíle – stále potřebujeme odkládat uvažování, kterému jsme byli vyučeni a které neustále nasáváme z kultury kolem sebe, a být proměňováni Božím Duchem. Proto si pojďme velmi stručně shrnout, co Písmo říká o autoritě, hierarchii a rozčlenění společnosti. Písmo nám předkládá čtyři základní sféry autority; nebo, mohli bychom říct, sféry svrchovanosti. Dalším z výrazů, který historická reformovaná teologie používá, je sféry správy. Těmito čtyřmi sférami nebo úrovněmi jsou: 1) Jednotlivec; 2) Domácnost či rodina; 3) Stát; a 4) Církev. My všichni neustále žijeme na všech čtyřech těchto úrovních – a Bůh vládne nad všemi čtyřmi těmito úrovněmi. Připomeňme si, že Písmo nám říká, že „Hospodinu patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé“ (Ž 24:1), „všechno je z Něho, skrze Něho a pro Něho“ (Ř 11:36), a proto všichni lidé musí v každé jedné sféře žít v poslušnosti vůči Bohu a Jemu k slávě (1. Kor 10:31). Jak jsme o tom nedávno hovořili, všechno, všude, vždycky a ve všem se musí dít k Boží slávě. A to s sebou samozřejmě nese povinnosti a závazky a Bohem svěřené úlohy, kterým se jednotlivé sféry mají věnovat.

Continue Reading Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní… (Žd 13:17)

Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu… (Žd 11:23-26)

Westminsterský kratší katechismus začíná otázkou, která se právem stala jedním z klasických teologických výroků, které s Církví budou i za mnoho a mnoho generací: „Co je nejvyšším cílem člověka? – Nejvyšším cílem člověka je oslavovat Boha a věčně se z Něj radovat.“ Pokud tuto pravdu náležitě pochopíme, promění celý náš přístup k životu. Dodá smysl a pohon a chuť všemu, co děláme. Proto dnes budeme hovořit o oslavování Boha, o Boží slávě a o naší radosti. Budeme mluvit o tom, jak že Boží sláva je cílem a smyslem všeho – a že Boží sláva je nejhlubší radostí a největším pokladem Božího lidu.

Continue Reading Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu… (Žd 11:23-26)

Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků…

Když jsme procházeli jednotlivými biblickými smlouvami a viděli jsme, jak nám líčí abrahamovskou víru, onu jedinou víru, která nás může učinit Božími přáteli, onu jedinou víru, která nás může zachránit, viděli jsme, že Boží přístup k Jeho lidu se nemění. Bůh nevlaje náladově tam a zpět v tom, co od svého lidu požaduje – a co svému lidu zaslibuje. Jak už jsme viděli, Pán Ježíš nepřišel ubrat jediné nejmenší písmenko Božího zákona – a přišel potvrdit všechna Boží zaslíbení.

Continue Reading Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků…

Otci se zalíbilo, aby v Něm přebývala veškerá plnost… (Ko 1:13-24)

Už dříve jsme hovořili o tom, že v Pánu Ježíši Kristu přichází naplnění starozákonních proroctví, zaslíbení a předobrazů. Viděli jsme, že Pán Ježíš Kristus je a musí být Světovládcem z rodu krále Davida, který prosazuje právo a spravedlnost a vyhlazuje ze světa zlo slovem svých úst. Viděli jsme Ho jako Krále a Kněze, jako Soudce a Usmiřitele, jako Boha Izraele a Stvořitele světa, který přichází mezi svůj lid. Viděli jsme Ho jako Krále, Kněze a Proroka a Pastýře Božího lidu. Viděli jsme novozákonní naplnění a zdůraznění těchto slavných pravd. Ale, jak ukazuje už náš úvodní text, Kristova osoba a Jeho dílo jsou mnohem, mnohem hlubší a více ohromující.

Continue Reading Otci se zalíbilo, aby v Něm přebývala veškerá plnost… (Ko 1:13-24)

Evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte… (Ř 1:1-6)

Když se dnes mezi křesťany řekne „evangelium“ nebo „kázat evangelium“, to co se tím obecně myslí, pokud vůbec něco, je to recept, jak se dostat do nebe, případně jak „mít vztah s Bohem“. Když se řekne „evangelium“ mezi konzervativními protestanty, obvykle se tím myslí nějaká verze „ospravedlnění z víry“, to, že „člověk zhřešil a hřeší, a tak si před Bohem nemůže nijak zasloužit své přijetí, ale zasluhuje jedině odsouzení, ale Bůh dal cestu smíření, Ježíše Krista, který se narodil z panny, prožil dokonalý život, zemřel na kříži za hříšníky, třetího dne vstal z mrtvých, On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění, a jedině skrze víru jedině v Něj máme jedině milostí odpuštění, očištění od hříchů, pokoj s Bohem a věčný život“. Čistě pro pořádek, nic proti tomu, že jsme „zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z nás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil; vždyť jsme Jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili“ (Ef 2:8-10). To je rozhodně biblická a nádherná a úžasná pravda a já z této pravdy nechci nic ubírat. Faktem ale zůstává, že když prezentujeme část pravdy jako celou pravdu, jdeme po velmi tenkém ledě a hrozí nám, že se propadneme do hlubin polopravd a plnolží. Takže, jak hovoří o evangeliu sami bibličtí autoři?

Continue Reading Evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte… (Ř 1:1-6)

Obřízka nic neznamená ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání…

Najdou se tací, kteří řeknou, že Bůh měl jeden lid ve Starozákonních Písmech, Izrael, ale poté ho zavrhl a teď je Jeho lidem Církev, která Izrael nahradila. Najdou se jiní, kterých je dnes mnohem více, kteří řeknou, že Bůh stále má svůj starozákonní lid Izrael, ale v Novém zákoně přichází jako nikým nečekané překvapení Církev, Boží nebeský lid, a že Bůh tak v důsledku má dva lidy. A obě tato přesvědčení jsou nebezpečným bludem

Continue Reading Obřízka nic neznamená ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání…

…jinak by vaše děti byly nečisté, avšak nyní jsou svaté.

Viděli jsme, že všichni členové domácností pod smluvní autoritou věřících museli dostat znamení smlouvy: „Musí být obřezán zrozený ve tvém domě stejně jako koupený za tvé stříbro a znamení Mé smlouvy na vašem těle bude znamením věčné smlouvy. Neobřezaný mužského pohlaví, který nedá obřezat maso své předkožky, takový člověk bude ze svého lidu vyhlazen. Porušil Mou smlouvu“ (Gen 17:13-14). Tato smluvní podmínka je dokonce tak důležitá, že když Mojžíš nedal znamení smlouvy svému synovi, Hospodin ho kvůli tomu chtěl usmrtit (Ex 4:24-26). Samozřejmě, starozákonní domácnosti by obecně zahrnovaly více lidí než jen děti věřících, ale protože abrahamovská zaslíbení se týkají explicitně dětí a protože ve většině případů dnes domácnosti zahrnují jen rodiče a děti, zaměříme se pro teď jen na děti věřících. Jak už jsme viděli, když hovoříme o dětech věřících, stojíme před zásadně důležitou otázkou. Týká se dětí dnešních křesťanů Boží smlouva se svými zaslíbeními a povinnostmi? Mají naše děti dostávat znamení smlouvy?

Continue Reading …jinak by vaše děti byly nečisté, avšak nyní jsou svaté.