Uvěřil Abraham Bohu…
Náš otec Abraham je někdo, o kom Písma hovoří víc než dost. Někdo, koho nám dává za příklad Pán Ježíš i Jeho apoštolové. A protože věřím, že chceme v poslušnosti vůči jejich přikázáním napodobovat Abrahamovu víru, a tak být Božími přáteli a Abrahamovými dětmi, potřebujeme se podívat, jak nám Písma vlastně Abrahamovu víru líčí. Na Abrahamovi a jeho životě totiž stojí, mimo jiné, naše každodenní životy, naše spása, osudy našich dětí a celé dějiny.
Evangelium, které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech (Ř 1:1-6)
Pán Ježíš nepřichází ustanovit dobrovolného náboženského koníčka pro některé. Přichází se ujmout vlády nad světem a vymýtit z něj zlo, hřích a smrt, teď i na věčnosti. Nepřichází, aby nás poslal zírat si do pupíků a „po smrti jít do nebe“ – přichází, aby zachránil svět, aby usmířil a uzdravil veškeré stvoření; přichází, aby nás poslal zučedničit národy a složit Mu všechny nepřátele k nohám.
Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje. (Ž 115)
Bůh nám skrze Izajáše de facto dává dvě možnosti – buď Hospodin dokonale naplňuje svůj předurčený plán spásy světa, buď působí všechno podle rady své vůle a jak se Mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země, nebo je falešným božstvem národů, které nemůže spasit nic a nikoho.
Korunoval jsi ho slávou a důstojností. (Ž 8)
Jestliže veškeré stvoření svědčí o Bohu, a Písmo nám říká, že ano, nelze se vyhnout závěru, že symboly, předobrazy a metafory nejsou něčím volitelným, něčím vedlejším. Jestliže celý stvořený řád a každá jedna stvořená věc svědčí o Bohu a odráží charakter svého Tvůrce a Stvořitele, pak veškeré stvoření je nějakým předobrazem, symbolem či metaforou, které svědčí o Bohu – a které proto svědčí i o člověku, který je Božím obrazem. Symboly a předobrazy a metafory světa jsou proto pro život člověka něčím naprosto zásadně důležitým – protože mají svůj průsečík právě v člověku, tak jako v Bohu, kterého má odrážet. … Jinými slovy, když pochopíme, jak Bible hovoří o horách, stromech, řekách, ovcích, rybách, trní a drahokamech, pomůže nám to nejen více milovat Boží dobrý svět, ale pomůže nám to žít ve větší plnosti jako lidé stvoření k Božímu obrazu.
Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý. (Ex 33:12-34:35)
Učit a dozvídat se o Bohu nemůže být pouhým intelektuálním cvičením. Jak zakrnělá a kamenná musí naše srdce být, jestli nás poznávání Boha, který se nám dal ve svém Synu, nevede k radosti, k nadšení, k chvále, k pohnutí, který je mnohem hlubší, než jsou slova schopná vyjádřit? Vždyť mluvíme o Bohu, který řekl „Neboj se, Já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (Gen 15:1).
Hospodinův příkaz je vytříbený, dává očím světlo. (Ž 19)
Podle apoštolů Páně není Písmo něčím druhořadým – naopak, je přednější než ty největší zázraky. Proto může apoštol Petr o svém zážitku na hoře Kristova proměnění říct: „Sami jsme se stali očitými svědky Jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest a slávu, když k Němu z velebné slávy zazněl takovýto hlas: ‚Toto je Můj milovaný Syn, v Němž jsem nalezl zalíbení.‘ A tento hlas, který zazněl z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s Ním byli na té svaté hoře. A MÁME JEŠTĚ PEVNĚJŠÍ PROROCKÉ SLOVO. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla“ (2. Pt 1:16-19). V Kristu a Jeho učednících přišlo definitivní Boží promluvení jako něco mnohem lepšího, než jsou všechny zázraky a planoucí hory a sloupy ohně a kouře ve Starém zákoně.