Pro vedoucího chval – na machalat. Davidův žalm k meditaci. Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají špatnosti. Není, kdo by činil dobro. Bůh shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha. Všichni společně odpadli, jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho. Opravdu tomu nerozumějí činitelé nepravosti, kteří pojídají Můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Bohu nevolají? Jednou se budou třást strachem, jaký ještě nebyl. Vždyť Bůh rozmetal kosti těch, kdo tě obléhali. Zahanbils je, neboť Bůh je zavrhl. Kéž by byla Izraeli dána ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat.
(Žalm 53)
Známá pasáž. Pasáž, která by měla být Božímu lidu jedinečným povzbuzením. Místo toho je jí často zatloukán do země. V některých kruzích jsou celé zástupy svatých, které den za dnem bojují se svým hříchem, zabíjejí starého člověka, snaží se podřizovat Pánovým standardům a požadavkům… a aby náhodou nebyli pyšní, znovu a znovu je kazatelé bijí po hlavě tím, že „není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by činil dobro, není ani jeden…“ A výsledkem jsou svatí, kteří se choulí v koutě a oplakávají svou nedostatečnost místo toho, aby Bohu k radosti a slávě a bližnímu k dobru šli do světa a přinášeli Kristovo uzdravení.
Nezapomínejme, že když Pavel požaduje, aby starším byl muž „milující dobro, zbožný a spravedlivý“ (Ti 1:8), neříká tím, že nikdo nikdy nemůže být starším, protože „není spravedlivého, není, kdo by činil dobro“. Naopak, už samotný tento požadavek říká, že je možné žít jako spravedliví, že je možné Boha těšit, že je možné, aby naše životy došly před Bohem zalíbení. Evangelista Lukáš nám říká, že Zachariáš s Alžbětou „Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Pánových příkazů a ustanovení“ (L 1:6). Ne, nežijeme bezhříšně, ale musíme být s apoštolem Janem schopni říct, že „Jeho přikázání nejsou těžká, neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra“ (1 J 5:3-4).
Když se tedy vrátíme k Žalmu 53, vidíme, že je žalmem k meditaci. O čem že tedy máme přemítat? O své nekonečné hříšnosti, o tom, že není, kdo by konal dobro, že nikdo není spravedlivý? Proč se tedy žalmista na jiných místech znovu a znovu dovolává, aby mu Bůh odplatil podle spravedlivých skutků jeho rukou? Proč s nadšením hlásá, že Bůh je s těmi, kdo konají dobro, ale ničemy vyhladí?
Ne, přemítáním tohoto žalmu je něco mnohem nádhernějšího. Ano, ve světě je zlo. Ve světě je spousta zla. Boží lid je utlačován a pošlapáván – ale přesto, či právě proto, má volat ke svému Bohu. On je totiž Bohem, který jednou provždy vyhladí zlo a ničemníky. On je Bohem, který dá svému lidu zahanbit jeho nepřátele. On je Bohem, který soudí šílenství bezbožníků. On je Bohem, který změní úděl svého lidu. Bohem, který spasí svůj lid, na zemi i na věčnosti. Je Bohem, který dá svému lidu radost – na zemi i na věčnosti. Ať je ve světě sebevíc zla, ať si připadáme sebehůř a zdá se nám, že nás bezcitná a absurdně sebevražedná nespravedlnost už už musí pohltit, náš Bůh je Bůh, který zachraňuje svůj lid. Náš Bůh je Bohem, který dává radost a vykoupení svým spravedlivým. Náš Bůh je Bohem, který nám jednou provždy dal spásu ze Sijónu ve svém Synu. Jákobe, máš důvod jásat. Izraeli, máš důvod se radovat.
Ve jménu ☩ Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.