Zvukový záznam:

Text ke kázání:

Textem pro dnešní čtení Svatých Písem jsou Skutky 2:
“Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“ Všichni z toho byli ohromeni a zmateni a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ Ale jiní se posmívali a říkali: „Jsou opilí.“ Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova. Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je devět hodin ráno. Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka Jóela: ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. I na své otroky a na své otrokyně v oněch dnech vyleji ze svého Ducha, a budou prorokovat. A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý. I stane se, že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ “ „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen. Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, aniž dáš svému Svatému uvidět zkázu. Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před svou tváří.‘ “ „Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne. Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder; viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že jeho duše nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. Když byl tedy vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce zaslíbeného Ducha Svatého, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte. Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. “ Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“ Petr jim řekl: „ Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách. Každé duše se zmocňoval strach; skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamení a na všech byl veliký strach. Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce. Chválili Boha a byli oblíbeni u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni.”

Toto je Slovo Boží.

 Pane celé země, Náš Trojjediný Bože, Bože věrný, který zachováváš smlouvu a milosrdenství tisícům generací těch, kdo Tě milují a zachovávají Tvé příkazy, a odplácíš těm, kdo Tě nenávidí, do jejich tváří a vyhubíš je, kéž jsou Ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání našich srdcí, Hospodine, naše skálo a náš vykupiteli! Amen.

Na úvod přečteme ještě jednu pasáž: podíváme do 2. Tim 3:16-17. Známá pasáž.

Všimněte si jedné věci. Písma, o kterých Pavel, apoštol Páně, řekl, že jsou užitečná a dostatečná „k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku“ (2. Tim 3:16-17), jsou Písmy, která malý Timoteus znal „od dětství“ (2. Tim 3:15). Jsou to, přinejmenším z většiny, starozákonní Písma.

Ano, novozákonní Písma jsou jedinečným Božím darem. Ale jestli budeme studovat jen je, skončíme s dost jiným náboženstvím, než s jakým bychom měli – nebudeme „takoví, jací máme být.“ Jako jeden příklad za všechny postačí vybavit si usměvavého hipíka, „který s tebou chce mít vztah“, má ovečku v náručí a prý to má být Ježíš. Zhruba to je představa, ve které momentálně žije většina české křesťanské populace. Ano, Ježíš je pastýř hledající své ovce. Ježíš se určitě i smál a směje. Ale důraz toho, kým Mesiáš Ježíš podle Písma je, leží někde trochu jinde.

Jak už zaznělo jindy a jinde, „Když Písmo prorokuje příchod Mesiáše, víno zmiňuje víckrát než věčný život, odpuštění, lásku, ospravedlnění a hřích dohromady; mír národů je tématem šestkrát častěji než ospravedlnění; o právu a spravedlnosti se hovoří šestkrát častěji než o hříchu a proviněních; a Mesiášova vláda nad národy je tématem třikrát častěji než láska, milost, milosrdenství a slitování“. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Jelikož dnes obecně nechápeme Ježíšovo mesiášství, nedá se předpokládat ani to, že bychom chápali Letnice, a proto se na ně podíváme do SZ Písem.

Třeba se Bůh smiluje a povede nás k tomu, abychom o nich přemýšleli častěji. A abychom se cíleně učili žít v jejich světle.

Tak tedy, když čteme záznam ve Skutcích 2, v naší hlavě by mělo zaznívat mimo jiné:

1) Letnice byly svátkem obětování prvotin. Oběť prvotin je obětí prvních plodů sklizně, která je předzvěstí mnohem větší sklizně a posvěcuje celou sklizeň (Num 15:17-21, Neh 10:37; Ez 44:30). Letnice ukazují, že křesťané jsou prvotinou všeho stvoření (Jk 1:18), tak jako byli lévité a kněží prvotinou Izraele (Num 3:12), který byl prvotinou národů a Boha samotného (Jer 31:9); v Kristu jsou prvotinou vzkříšení (1. Kor 15:23); jsou oddělenou obětí pro Boha a skrze svou práci učedničení národů mají postupně posvětit celý svět, mnohem větší sklizeň ze všech národů (Mt 28:18-20).

2) V Levitiku 9:22-24 vychází oheň od Boha na první oběť lévitských kněží, kdy Bůh ukazuje, že Jeho nový kněžský lid uctívající v novém Stánku je Mu příjemný a před Ním přijatelný. Při Letnicích se křesťané stávají živými oběťmi (Ř 12:1), novým přijatelným kněžstvem (Zj 1:6) a novou Boží svatyní (1. Kor 3:16); v Kristu jsou novým Stánkem (J 1:14), s novým světlem (J 1:4-5), kadidlem modliteb (Zj 8:4), chlebem (1. Kor 10:16-17) a svícen Kristovy přítomnosti (Zj 2:5).

3) V 2. knize Letopisů 5-7 (především 5:11-6:10; 7:1-3) vidíme zasvěcení Chrámu, opět skrze oheň a další zjevení Boží slávy. Křesťané jsou tedy nejen přechodným, pohybujícím se Božím Stánkem, jsou i trvalým, nezbořitelným, živým a nanejvýš slavným Chrámem (1. Pt 2:5).

4) 1. Královská 18 nám předkládá Elijáše jako zástupce hrstky utlačovaných věrných v odpadlém Izraeli – a Bůh opět sesílá oheň, kterým nejen prohlašuje Elijáše za svého věrného, ale i ukazuje, že jedině ti, kdo Ho uctívají jako Elijáš jsou Jeho věrným lidem. Při Letnicích Bůh sesílá oheň na hrstku utlačovaných věrných v odpadlém Izraeli a oznamuje tak, mimo jiné, odpadlictví a nepřijatelnost a ohavnost židovského náboženství, které odmítá Krista Ježíše.

5) Boží lid v době Pána a Jeho apoštolů slavil Letnice jako připomínku událostí na Sínaji, kdy Bůh dal svému lidu zákon. Proto není překvapivé, že Letnice znovu a znovu zaznívají Exodem. V Exodu 19 se Bůh zjevuje ve vichřici a ohni na hoře – ve Skutcích 2 se zjevuje ve vichřici a ohni na jiném vyvýšeném místě, v horní místnosti, kde se Církev scházela (Sk 1:13, sr. Sk 2:1). Tak, jako Mojžíš vystoupil na Sínaj k Bohu a poté sestoupil a přinesl Zákon, Ježíš, větší Mojžíš, vystoupil na nebesa k Bohu a poté sestoupil ve svém Duchu a přinesl svého Ducha – což je ústředním motivem 2. Kor 3. Tak jako po sestoupení menšího Mojžíše Boží kněžský lid vzal meče a proklál asi 3000 nevěrných (Ex 32:27-28), po sestoupení většího Mojžíše Boží nový kněžský lid vzal meč Ducha a proklál asi 3000 nevěrných. Tak, jako Boží kněžský lid v Exodu poté slyšel „Zasvěťte se dnes Hospodinu … aby vám dnes dal požehnání“ (Lev 32:29), Boží nový kněžský lid ve Skutcích slyší, ať se dá pokřtít (což je, mimo jiné, posvěcující úkon kněžích, Lev 8), ať se posvětí a oddělí ke službě Bohu, aby dostal Boží požehnání.

6) Sínaj však byl něčím mnohem větším než dáním zákona – byl uzavřením manželství; Desatero bylo manželskou smlouvou, jak ukazují pasáže jako Izajáš 50:1; Jeremiáš 3:8 nebo celá kniha Ozeáš; ne náhodou o něm Písmo hovoří jako o „smlouvě lásky“ (např. Dt 7:12 NIV), ne náhodou Desatero hovoří o Boží žárlivé lásce (Ex 20:5).  Ač nás české překlady zrazují, Písmo ohledně Stánku a Chrámu používá velmi ženský jazyk, hovoří o jeho křivkách, žebrech atd. – stačí srovnat výzdobu Stánku a poté Chrámu s uzavřenou zahradou Písně písní, případně to, že žena v Přísloví 31, tak jako Stánek a Chrám a kněží, je spojovaná se svícnem, chlebem, přízí, karmínem a purpurem. Navíc, 1. Korintským 6:15-19 přirovnává způsob, jakým je Pán svým Duchem ve věřících, k tomu, jakým způsobem je smilnící křesťan v nevěstce. Jinými slovy, Pán při Letnicích přichází svým Duchem a vstupuje do Církve tím nejbližším, nejjedinečnějším způsobem.

7) Dalším motivem, který spojuje Letnice a Exodus, je to, že Letnice se slaví padesátý den po Vzkříšení – a padesátý den po prvním sabatu týdne nekvašených chlebů. Kristova oběť značí Exodus z duchovního Egypta, ze Sínaje zní „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; Já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví,“ a Letnice přicházejí, připomínají obě tyto události osvobození – a přidávají další událost, na padesátý rok připadající Milostivé léto (Lev 25), které Ježíš vyhlašuje v Lukášově evangeliu (L 4:18-21) a naplňuje v Lukášových Skutcích. Letnicemi tedy zní: „Pánův Duch je na Mně, protože Mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal Mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.“

8) …a u motivu svobody a pomoci potřebným zůstáváme i dál. V Levitiku 23:22 jako součást pokynů ohledně oslavy Letnic čteme: „A když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš Bůh.“ Deuteronomium 16:10-11 říká: „Potom slav svátek týdnů [= Letnice] Hospodinu, svému Bohu, a dávej dobrovolné oběti podle míry, jakou ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal. Raduj se před Hospodinem, svým Bohem, ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, který je ve tvých branách, příchozí, sirotek i vdova, kteří jsou ve tvém středu.“ Nemělo by nás proto překvapit, když ve Skutcích 2 čteme: „Zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách. … Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali jednomyslně v Chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.“

9) Leviticus 23 nám navíc říká, že ačkoliv při Pesachu měl být odstraněn veškerý kvas z domácností, při Letnicích měly být obětovány kvašené oběti (Lev 23:17). Tam, kde měl Boží lid dříve odstranit kvas Egypta a znovu naplnit svůj dům kvasem očekávání Království, nyní Boží lid odstraňuje kvas duchovního Egypta a, podle učení Páně v Matouši 13, nyní sám je ze zmocnění Ducha kvasem, který se šíří prokvašuje celý svět, „v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země“ (Sk 1:8).

10) Židé Ježíšovy doby chápali Letnice i jako připomínku či obnovu noemovské smlouvy – a to oprávněně. Ve světle pasáží jako Izajáš 51:10, 13-16, které popisují Exodus jazykem znovustvoření světa („Hospodinova paže … vysušila moře, velikou vodní hlubinu a učinila mořské hloubky cestou, aby prošli vykoupení … Hospodin … roztáhl nebesa a založil zemi … Svá slova jsem vložil do tvých úst a přikryl jsem tě stínem své ruky, abys sázel nebesa a založil zemi a řekl Sijónu: Ty jsi Můj lid.“), pro ně Exodus byl převedením ze starého světa do nového – a apoštolové říkají to samé: Apoštol Pavel nazývá průchod Rudým mořem křtem (1. Kor 10:1-2) – a Petr nazývá křest naplněním Potopy (1. Pt 3:21), která zničila starý svět (2. Pt 3:6). Když tedy Petr hlásá „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít,“ neříká tím nic jiného než „Opusťte starý svět nevěry, projděte potopou a vstupte do nového světa, přesně, jak si při Letnicích připomínáte.“ A nejen to, do nového světa, tak jako po Noemově potopě, zní novému lidstvu obnovené poslání plodit a množit se, naplnit zemi a podmanit ji (Gen 1:28; 9:1-3) – a skrze Ducha přichází i jedinečná moc z Výsosti (L 24:46-49), která tohoto nového člověka v Kristu uschopňuje jeho poslání konečně naplnit (Mt 28:18-20).

11) Apoštol Petr vztahuje na události Letnic proroctví proroka Jóele – a když se do něj podíváme (řádově Jl 2:11-3:5), vidíme zaslíbení vylití Ducha, vidíme soud nad národy neposlušnými vůči Bohu (a víme, že neposlušní Židé jsou neobřízka, neboli pohané – Ř 2:25), vidíme zaslíbení nového Chrámu, ze kterého teče voda uzdravení, řeka života, do světa (sr. Ez 47:9)… …a apoštol Jan nám ve svém evangeliu (7:38-39) říká, že tato pasáž nemluví o ničem jiném než o Duchu, který přebývá v křesťanech a proměňuje je v nástroje uzdravení světa.

12) …a tak, jako po ustanovení noemovské smlouvy v Genesis 9 následoval výčet národů v Genesis 10 a Babylonská věž v Genesis 11, ve Skutcích 2 vidíme obnovu noemovské smlouvy, výčet národů a počátek uzdravení zmatení jazyků z Babylona. Tam, kde se lidé kdysi sjednotili, aby ve své vzpouře vystoupili na nebesa, Bůh začíná uzdravení rozbitého světa sjednoceného pod vládou Toho, který sestoupil z nebes – abychom v Něm a s Ním vystoupili na nebesa (Ef 2:6; Žd 10:12-22; 12:22-29).

Kéž nám Bůh dá žít ve světle těchto pravd. Kéž nás naplňuje svým Duchem a činí z nás své přijatelné kněží, své nástroje vykoupení, jemu k slávě, národům k dobru a nám všem ke spasení.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svaétho, Amen.